obrázek
obrázek obrázek obrázek obrázek

čtvrtek 8. října 2015

Marquerite Jenevive Vaudémont

http://the-musketeers-rpg.blogspot.com/2015/10/marquerite-jenevive-vaudemont.html
Veselá, rozpustilá, podmanivá a nestálá. Marquerite je ženou v pravém slova smyslu, dokáže šeptat jako zamilované děvčátko a vzápětí zuřit jako vichřice. Za všech okolností je však diskrétní, ráda si vyslechne všechna vaše tajemství a ani vás nebude muset přemlouvat, aby jste jí je svěřili. Jsou u ní totiž v bezpečí. Je si vědoma toho, že jen díky své diskrétnosti se dostala tam, kde jde. Ostatně... popravený milenec už by jí nové šaty nekoupil. Spíše než lekcím etikety nebo čtení dává přednost tancovačkám a plesům, část léta vždy tráví v lázeňském městečku kde si s "kolegyněmi" šeptem vymněnuje zkušenosti, a sama čas, od času, pořádá večírky pro vybranou společnost které nekončívají dříve, než druhý den za svítání.

Zbožňuje rudou barvu, nejraději má její tmavé odstíny a hedvábný kapesníček s ozdobně vyšitým písmenem J se stal její neoficiální vizitkou, která je k nalezení v tajných poličkách mnoha psacích stolů. Rozhodně není rodinný typ a mateřství se naprosto děsí. Snad... kdysi na rodinu a děti pomýšlela jako na splněný sen, po tom čím si prošla je to pro ni však spíše obrazem z noční můry. Jestli někdo jako ona dokáže milovat? Ale jistě že ano... přelétavě, nestále a náladově. Skutečně zamilovaná snad byla jen jednou.
Marquerite většinu svého dětství prožila jen s matkou Georgina laskavým, postarším pánem, kterému vždy říkala strýčku. Nikdy nepátrala a ani netouží zpětně zjišťovat, kým onen "strýček", kterého si pamatuje už jen jako šedovlasého muže udržujícího zahradu a starajícího se o zahradu byl. Vždy pro ni bylo podstatné jen to, že jí byl dobrým přítelem, učitelem a společníkem v drobných dětských rošťárnách. Krátce po jejích sedmých narozeninách však zemřel a ona s maminkou, jejíž zdraví se z pohledu dítěte začalo jako špatným kouzlem z ničeho nic hroutit, zůstala sama.

Nejednalo se o kouzlo, nýbrž o nemoc, jejíž jméno žádná z vesnických kořenářek neznala. A tou dobou začal jejich malý statek navštěvovat jeden bohatý pán. Georgina tehdy Marguerite pověděla, že je to jejich příbuzný a že jim bude nějakou dobu pomáhat z penězi, než jí bude lépe, aby zase mohla na trh nosit koláče a bylinky jako vždycky. Ale Georgine se lépe již nikdy neudělalo a tak v deseti letech Marquerite osiřela. I když ne tak docela.

Ten hodný, bohatý pán se totiž ukázal být o něco více, než jen příbuzný, jak jí vysvětlil, když ji celou uplakanou stěhoval k sobě domů a ke své rodině. Byl to její "papa". Téměř celý následující půlrok Marquerite prosmutnila a odmítala nosit jiné šaty než černé, nicméně časem se pomaličku v novém, o tolik honosnějším domově, rozkoukala. Nejen díky tomu, jak dobře ji otec přijal, ale i díky svým novým sourozencům, které si zamilovala. Dalo se toho s nimi podnikat o tolik víc, než jí kdy dovolil nebo než zvládl starý strýček! Nová maminka, madame Christine, sice nebyla zrovna nejvřelejší, ale měla pocit, že všichni ostatní jí to stonásobně vynahrazují.

Strávila na panství pět let, které považovala za šťastné. Papa dokonce začínal mluvit i o tom, že by jí našel ženicha! Ah, jak se ve své naivitě na svatbu těšila... i když ve svých nejtajnějších snech v ní neviděla v roli svého nastávajícího nějakého neznámého mladíka, ale jistého velmi konkrétního. Občas, když se na ni Christelle zadívala svým zadumaným, snad až podezíravým pohledem, měla pocit že něco tuší. Marquerite o tom ale nikdy neřekla ani živáčku a svůj deník si pečlivě zamykala, takže taková podezření vždy zase rychle pustila z hlavy.

Žádný ráj ale netrvá věčně, nastaly... okolnosti o kterých Marquerite nikdy, ale nikdy s nikým nemluvila a ona musela během jedné noci bez rozloučení, bez většiny svých věcí a ve spěchu panství opustit. Kdysi zaslechla, že v tomhle světě může být žena buď něčí milenkou, nebo manželkou. A protože ve své situaci neměla šanci, že by se provdala za kohokoli, včetně vesnického blázna, zbylo jí to druhé.

Díky ohnivým vlasům, veselé povaze a podmanivým očím se časem, přes nejrůznější postele, dostala až do Paříže, kde si dokonce mohla dovolit celkem slušný dům a jednu hospodyni. Už tři roky se zde pohybuje mezi měšťany i šlechtici, sbírá peníze a dárky, které oplácí "laskavostmi" a pokud někdo zmíní mademoiselle Jenevive, je okamžitě jasné, že jde o ni. Netají se svým živobytím, ostatně nemá proč a božího hněvu by se více než ona měli bát jeho služebníci, kteří s ní dováděli v rudých polštářích.
Marquerite je skvělou posluchačkou, okouzlující svůdkyní a zábavnou společnicí. Krom jiného je také schopnou lhářkou a pokud něco chce... je zvyklá to dříve nebo později získat.

Žádné komentáře:

Okomentovat