Zrzavé děvče s velkými hnědými kukadly. Bledá pleť, vyhublé tělo, přednosti na ní nikdo moc pouhým okem nezachytí. Však vyrostla na ulici, to ona jí dala život a možná též věnuje i vlastní smrt. Každý den je riskem a Collette si toho je moc dobře vědomá. I proto žije svůj život naplno a čím více nebezpečí? Tím i více zábavy, jak se zdá. Někdy riskuje až téměř bezhlavě, pouští se do problémů, které zavání celou v Châtelet, ale to by jí museli prve chytit. Což… se jim nepovedlo. Zatím nikdy. Pravda, našlo se pár obchodníků, kteří ji drapli za ruku a svolávali stráže, ale malá Collette jim vždy utekla. Stačilo se vytrhnout a rychlé nožky už snadno navedly dívenku do známých ulic jejího domova, kde se nejeden voják ztratil. A kterého našli druhého rána mrtvého.
Možná je hubená, prakticky podvyživená díky malému přísunu jídla. Vlastně jen díky tomu, co si ukradne v ulicích Paříže. Tu jednomu zelináři, támhle zase malý kousek masa, se kterým se odkrade pryč. I tak má ale sílu, zvláště ve chvílích, kdy se jí něco nelíbí. A že toho je dost. Vzpurná v gestech, co při jejím vzhledu a věku jsou spíše roztomilá než výhružná. Když zvedne bradu nebo zahrozí pěstičkou? Nikdo ji nebere vážně. Zvláště ne s ušmudlanými tvářemi a očima štěněte. Její postoj možná nechá všechny chladnými, ale slova? Ta ne. Malá Collette umí skvěle nadávat a označovat ostatní – zvláště muže – nepěknými slovy, co si nezavdají ani s nejistým původem. Nebojí se neférového jednání, však kopnout nebo praštit a utéct? Dokonalá volba.
I přes to všechno je tato dívka svým způsobem něžným stvořením, které si ponechalo jistou krásu i v ulicích plných krve, násilí a intrik. Jemná, citlivá, se smíchem sladším než med. Nevyřčená touha po čtení, ačkoliv nahlas by tvrdila něco jiného. Milovnice květin, kdy by za hradbami města dováděla na loukách jako víla. Věřící ve Věčné a jejich statusy, které jasně šíří každou vlastnost člověka. S přáním mít svou vlastní pohádku se šťastným koncem.
Déšť. Deštivá noc, do které se zrodila malá Collette. Deštivá noc před 17 lety, kterou si nepamatuje, neboť byla příliš maličká. Malé dítě odložené na prahu Dvora zázraků. Beze jména, bez nápovědy k rodičům. Bez minulosti a s velkým přáním i bez budoucnosti. Jenže tak se nestalo. Mnoho dětí umírá již brzy po narození. Mnoho pohozených dětí, jejichž rodiče s nimi netouží mít nic společného. Ať už pro své postavení či jen pro fakt, že děti… Ne. I Collette se měla stát jednou z obětí ulice, co v anonymitě zemřou a nikoho nebude zajímat důvod proč. Měla však štěstí. Štěstí, že si ji jedna ze žebraček vzala k sobě a vychovala ji, ona a celý Dvůr zázraků, díky kterým patří mezi ně.
Možná, že nevyrůstala v rodině, kde se nacházelo dostatečné množství peněz. Možná neměla žádné významné postavení ve společnosti. To jí ale nezajímalo, měla svou rodinu, své postavení, své zázemí. Měla Dvůr zázraků a všechny zloděje, žebráky, dokonce i vrahy a kurtizány, kteří se o ní starali lépe jak sami o sebe. Vychovali ji k obrazu svému a Collette? Ta se k nim nikdy neotočila zády. Naopak, držela s nimi, dávala na ně pozor, kryla jim záda. Starala se o ně jako oni se starali o ni. Kolikrát díky tomu padala do problémů? Nesčetněkrát. Ale díky své obětavosti a tvrdohlavosti, kdy i párkrát schytala ránu do tváře? Ne, nikdy se nevzdala a vždy bojovala dál za své blízké. Za svůj život, který byl jejím jediným majetkem. Hrdá a vzdorovitá. A každé vztáhnutí ruky na její drobnost? Mrtvolu nakonec Seina vždy vyplaví.
Rychlé ruce, hbité nohy, schopnost se ztratit v davu i nejtemnějších koutech. Vychovaná prostou ulicí a Dvorem zázraků se stala velmi dobrou zlodějkou, které se daří utíkat před členy Rudé gardy. Ač jí křiklavá barva vlasů v zrzavém odstínu moc nepomáhá, tak jako tak se umí ukrýt před rukama spravedlnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat