Její osobnost je popravdě velice rozporuplná. Často totiž zapomíná, jaké je jejímomentální postavení. Nemůže si zvyknout, že si už jako poddaná nemůže dovolit cokoliv. Musí poslouchat, a to tentokrát nejen krále a kardinála, ale také další šlechtice, měšťany a výše postavené vesničany. Ale vše popořadě.
Než byla obviněna z kacířství, měla poměrně veselou povahu, občas s výbušnými tendencemi, když se jí něco nelíbilo. Na svět nahlížela realisticky, jen někdy se u ní objevoval přehnaný optimismus až naivita. Dále bývala velmi extrovertní a přátelská. S každou dívkou, kterou učila, se také znala osobně. Pěstovala s nimi kamarádské vztahy, získávala si jejich důvěru. Nedělala to proto, aby je v budoucnu mohla nějak přechytračit či podvést, jen se jim snažila následně různými radami pomoct.
Zároveň byla velmi sebevědomá, okolním lidem by možná přišla až arogantní. Přesto se nechovala jinak, než k čemu ji vedla výchova. Jakožto nejstarší dcera vyrůstala s vědomím, že veškerý majetek podědí ona, případně její manžel. Jak je ale popsáno níže, ten se vlastně nikdy nenašel. Byla totiž přesvědčená, že žádného muže nepotřebuje. Na co taky? Bohatství a vysoké postavení ji totiž dodávalo jistotu, kterou v té době pociťovala málokterá žena. S touto myšlenkou žila téměř celý život. On totiž také její otec, hrabě de Larroque, jako jeden z mála věřil, že by ženy měly být rovnoprávné s muži. Přikláněl se k utopistické filosofii a učil v ní věřit také Ninon. Kromě toho ji vzdělával i v různých oborech, například v astronomii či biologii.
Snad i z toho důvodu je dosud chování Ninon drzé, kolikrát až provokativní. Vyrůstala totiž s pocitem, že si je s ostatními rovnocenná. Neuznává proto svrchovanost jak šlechty, tak ani mužů. Se světskou mocí církve nesouhlasila už před jejím obviněním, do jisté míry dokonce nevěřila ani v Bibli. Přesto ale, aby neměla problémy, vystupovala jako katolička.
A jaká je teď? Nové postavení jí přineslo těžkosti, které rozhodně neočekávala. Uvědomuje si, že s novým životem musí změnit nejen jméno, ale také své vystupování. Nyní je klidnejší, introvertní, spíš s melancholickými náladami než sangvinickými. Naučila se lépe kontrolovat, aby si tak mohla udržet nejen svoji náhradní identitu, ale hlavně holý krk. Stále ale zapomíná, kdo je vlastně momentálně, což se v jejím chování také projevuje. V podstatě se v ní přitom objevuje stará Ninon, která se snaží dostat zpátky do nynější šedé myšky Nicole. Její názory jsou ale více méně stejné, jen mírnější a nedává je tak najevo.
Myslela si, že když je bohatá a vysoce postavená, nemůže ji nic špatného potkat. Věřila, že si může dovolit cokoliv. Vždyť se těšila značné oblibě i u samotného Ludvíka. To se ale mýlila…
Ninon se narodila do bohatého hraběcího rodu Larroque. Sice byla prvorozená, to z ní však nedělalo dědičku. Kdyby se narodil syn, vše by připadlo jemu. Bratr sice o rok později přece jen na svět přišel, měl ale chatrné zdraví a po pěti měsících umřel. Když jí pak bylo čtyři, narodila se jí sestra Isabelle. Jejich matka komplikovaný porod nepřežila. O výchovu Ninon se tudíž kromě vychovatelky staral převážně hrabě.
Jak už jsem psala výše, otec ji vzdělával ve filozofii, astronomii, biologii, dál také v historii, politologii a dalších oborech. Chtěl z ní zkrátka mít vzdělanou a chytrou ženu, která dokáže, jak je rod Larroque schopný a že i žena dokáže být mužům rovna. Stejně tak vychovával Isabelle, s tím, že až vyroste, vybere si sama, koho si vezme.
Isabelle ale ve svých patnácti letech umřela na tuberkulózu. O dva roky později ji pak do hrobu následoval i hrabě. Ninon tak zůstala úplně sama.
Aby zaplnila prázdnotu, kterou cítila po smrti otce, rozhodla se své vzdělání někomu předat. Jelikož byla vychována s myšlenkou, že si jsou všichni rovni, rozhodla se vyučovat mladé ženy a dívky, a to nejen vyšívání, čtení a psaní, ale také zmíněným oborům. Během dalších let si u dvora získala jak přátele, tak i nepřátele. Samotný král si ji díky její energické povaze a neobvyklé vzpurnosti, kterou vyjadřovala mužům, velice oblíbil a pravidelně ji zval do paláce. Ninon si této pozornosti vážila a hodlala ji využít ve svém boji za emancipaci. Během tohoto období dostala i několik nabídek k sňatku. I když pár z nich bylo ucházejících, ani jednu nepřijala. Asi pouze láska by ji totiž přivedla do manželství, ve kterém viděla jen zamknutí ženy do klece, kdy je jí zakázáno všechno dělat a kdy jako nějaký majetek patří muži.
Do svých 25 let prožívala období volnosti. Pak se ale stala neblahá příhoda, díky které ji nejdříve obvinili z únosu dívek (přitom je jenom chránila před nechtěnými sňatky) a následně také z kacířství a čarodějnictví. Pravděpodobně nikdy nezapomene na zradu vdovy de la Chapelle, v níž viděla chráněnku a přítelkyni, které se svěřovala dokonce s osobním životem. Dále ani na moment, kdy si byla jistá, že před sebou vidí ďábla hned ve dvou lidských podobách - v kardinálovi a v knězi Lucovi Sestinim z Říma. Pak jí v mysli navždy zůstane ten hrozivý pocit přibližujících se plamenů, které ji měly brzo pohltit. Jedinou dobrou vzpomínkou jsou a budou mušketýři, konkrétně hlavně Aramis, když jí v nejhorších chvílích přinesl útěchu v podobě křížku a jeho "milosrdného Boha", nezávislého na náboženských praktikách, a samozřejmě Athose, jediného muže, kterého by mohla milovat, kdyby jí to svědomí a situace dovolila.
Díky mušketýrům byla nakonec osvobozena. Richelieu jí zmírnil trest pod podmínkou, že se vzdá majetku. Pro veřejnost i krále hraběnka musela umřít a její majetek tak propadl královské koruně. Ona sama pak musela s novým jménem odjet na venkov, s tím, že jí měl kardinál každý měsíc posílat rentu, se kterou by mohla v klidu dožít. Pokud by se ale vrátila do Paříže a kardinál se o ní dověděl, zatkl by ji a vrátil se k původnímu trestu.
S tímto Ninon opustila domov a vše, co jí dosud bylo známé. Na venkově se stala učitelkou a nějakou dobu si spokojeně žila. Spřátelila se s místním hrnčířem a jeho rodinou, která ji přijala mezi sebe. V té době také začala používat nové jméno: Nicole de Thalènne. První tři měsíce neměla s vyžitím problém. Pak jí ale dopisy s penězi přestaly po poslovi chodit. Rozhodla se proto kardinálovi napsat, ale marně. Žádná odpověď. Plat učitelky jí k vyžití přestal stačit. Kromě nemajetných sice vyučovala i některé, co jí za služby dávali aspoň nějakou odměnu, pořád to ale bylo málo. Proto se rozhodla provozovat ještě jednu profesi. S pomocí staré korenářky si osvěžila a ještě rozvinula své znalosti o bylinkách. Korenářce od té doby pomáhala. I tak jí to ale bohužel moc nestačilo a navíc přestala stíhat.
Celá rozohněná se rozhodla po nějaké době vrátit do Paříže. Ráda by totiž na kardinálovi vymohla, aby jí znovu začal posílat nějaké peníze. Bojuje ale pořád sama se sebou a není si jistá, jestli má opravdu riskovat svůj život. Zatím tam jen žije v pronajatém bytě, přičemž si vydělává prodáváním bylinek a léčením nemocných. Občas asistuje i při porodech. Samozřejmě jí přitom chybí učení druhých. Ráda by dál předávala znalosti nižší vrstvě, zároveň má ale strach, že by se prozradila.
Ještě se uvidí, jaké budou její další kroky. Zatím vystupuje dost pasivně, opatrně.
Ninon moc fyzicky schopná není. I kdyby ji někdo učil šermovat či střílet, přesná by zrovna nebyla. Navíc by ani nechtěla, jelikož si nedokáže představit, že by mohla někomu ublížit.
Na druhou stranu, co nemá ve svalech, má v hlavě. Jak bylo totiž několikrát řečeno, je vzdělaná v oblasti astronomie, biologie, filozofie, a dalších oborech. Kromě toho se vyzná v bylinkách.
Ještě o ní můžeme říct, že dokáže obstojně vyšívat, malovat a zpívat, tak, jak jí to jakožto urozenou ženu učili. Jinak ale zrovna zručná není. Nenaučila se dokonce pořád ještě ani vařit, i když na venkově bydlela už nějaký ten měsíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat