Upřímnost, Ochota. Tyto dva slova z něj
jdou vyčíst, když se na něj poprvé zadíváte. Co si zamane, že udělá, to
skutečně udělá. Věří v citát: „ Žádná slova, ale činy.“ Přátelství s jiným
člověkem si zakládá na vzájemné důvěře, bez které nikdy nic nemůže skutečně
fungovat. Moc ho ale nepodceňujte. Možná na první pohled působí ochotně a
upřímně, ale jako každý jiný člověk, má také on svojí stinnou stránku, kterou dokáže
plně využít ve svůj prospěch. Má výjimečné vlohy pro zabíjení a lov. Lov zvěře
a nejen zvěře patřil už od jak živa mezi jeho hlavní koníček. Je to žoldák.
Stačí pytel plný peněz a jeho věrnost je vaše. Ano, zabíjí za peníze.
Kohokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Máte problémy s gardistou, či otravným
měšťanem, který vám leze na krk? Pak víte, na koho se máte obrátit. Stačí
skvěle nabroušená dýka, podříznuté hrdlo a kaluž krve na podlaze. Svojí práci
odvede vždycky na výbornou. Prozatím nikoho ze svých dosavadních klientů
nezklamal a dokonce se nenechal nikdy chytit městskou stráží. Není radno si s ním
zahrávat. Už delší dobu ovšem tuhle druhou práci nepraktikoval, to ale
neznamená, že by kdy vyšel z oboru!
Je to už 23 let, 23 let od doby kdy v jedné
Pařížské ulici vyšel z domu na jejím konci pláč. Dětský pronikavý pláč.
Tehdy byla hluboká noc. Všichni normální lidé spali. Zvenku se ozývalo pouze
listí pohybujících se stromů a zvuk ptáků, kteří se v noci pohybují. To se
právě narodil chlapec. Malý, krásný, usměvavý chlapec, jménem Stephane. Chlapec
byl už od narození hodný a mámu s tátou vždycky poslouchal. Vedl spořádaný
život. Když už mu bylo 6 let, otec se rozhodl, že si ho vezme do kovárny, kde
mu ukáže, jak se vyrábí brnění a zbraně. Chlapce to natolik fascinovalo, že o
tři roky později, když už si byl otec jistý, že to zvládne, začal také on
vyrábět a prodávat klientům první zbraně a brnění. Ne každý hoch ve městě se
mohl tímto uměním chlubit. Zákazníci si jej vychvalovali. Samozřejmě mu otec
pomáhal s těžšími věcmi, jako jsou plátové zbroje, přeci jen je tohle na
tak malého chlapce trochu zátěž. Liboval si v této práci. Ale chtěl taky zakusit
něco jiného, co by ho naplňovalo. Trvalo mu to hodně dlouho, než na to přišel. V 16
letech objevil, že má vlohy pro zabíjení. Začal proto fungovat jako nájemný
vrah, žoldák. Ale snažil se to maskovat tak, aby mu na to rodina nepřišla.
Několik let se to úspěšně dařilo a on už měl na svém kontě několik zabití. Inu,
do jeho roztomilé tvářičky by, jste to pravděpodobně nikdy neřekly, ale zdání
může klamat! Začal si pomalu šetřit a střádat peníze. Chtěl si v blízkém budoucnu
koupit svoje obydlí a také tak učinil. Od 19 let bydlí sám. Stará se sám o
sebe. Žije na svojí vlastní pěst. Chtěl to hlavně z toho důvodu, kdyby ho
někdo někdy chytil, jak někoho zabijí, tak aby do svých problémů nevtáhl svojí
rodinu. A taky potřeboval někam uložit svoje zbraně, určené převážně k zabíjení
a oděv. V současné době se živí pouze jako kovář. Nájemného vraha nikomu
nedělal už pár měsíců. Ale kdyby mu někdo udělal nabídku, rozhodně nebude
proti. Od svých rodičů, žije jen pár bloků. Nyní vlastní svojí vlastní kovárnu
a výrobnu.
Už od svých pěti let pomáhal otci v kovárně.
Kovat zbraně, brnění. Naprosto jej to fascinovalo a fascinuje dodnes, proto
není divu, že toto řemeslo dovedl k dokonalosti. Umí vyrobit všechny typy
brnění, které jsou známé, to samé platí i o kordech a mečích. Při výrobě je
dokonale precizní. Má jistý smysl pro detail a vzhled.
Umí moc dobře zacházet se zbraněmi na blízko, hlavně s dýkami
a kordy. Střelné zbraně mu už ale dělají potíž. Nemá přesnou mušku.
Žádné komentáře:
Okomentovat