Benjamin Ricard

Benjamin. To jméno u vás vyvolá úsměv, že? Jednoduché, prosté, pro někoho možná i trochu dětinské. Benjamin. Benji. Benjamínek. I jemu cukne koutek pokaždé, když ho tak sestra osloví. Ne bráško, ne bratře. Benji. Benjamine. Ale i pro ten fakt to rád poslouchá. Pro tu potřebu, pro radost, s jakou se na něj sestra obrací. Když se v noci bojí hromů a přijde se schovat k němu do postele, aby ji mohl paží obejmout kolem ramen a hřejivým hlasem konejšit, že je všechno v pořádku a on je zde pro ni. Pro malou Gaëlle, co se třese pod chatrnou přikrývkou, neboť tu teplejší? Tu do postele vnutil jí. Vždyť je to jeho malá sestřička. Děvče, o které se bude starat vždy. Žádná  láska, žádná manželka. Jedinou ženou - či snad stále malým děvčátkem? - v jeho životě je právě Gaëlle, nebo jak on říká? Ptáčátko. Mladičké, naivní, jen roztáhnout křídla, aby pochytilo závan větru, co ho ponese dál, ale přesto bázlivé natolik, aby se pokaždé vrátilo do rodného hnízda. A on ji vždy přivítá s otevřenou náručí a teplem domova. Přesto se bojí každé chvíle, kdy Gaëlle mizí v pařížských uličkách v honbě za světlem a novotami ze světa, do kterého by nejspíš ráda patřila, ale jejich společenský stav jim něco takového jen těžko umožňuje. Po první hodně už přechází neklidně celou místnost ráznými dlouhými kroky, ruce se zabavují různým přemisťováním věcí, jak si je bere a prozkoumává, aby je v další chvíli položil úplně na jiné místo a Gaëlle musela vše přerovnávat. Nakonec se ale vždy vrátila. Zatím ano.

Charakterizovat tohoto metr osmdesátpět vysokého mladého muže je snadné. Benji je veskrze jednoduchý, prostý. Však je to farmářský synek, hledat u něj složitosti? Hloupost. Přímočarý klučina se selským rozumem kdy ví, že se vyplatí vrabec v hrsti než holub na střeše. A pokud je ten vrabec k večeři? Ještě líp. Však v dnešní době uživit rodinu bývá těžké, jídlo něco stojí a sic jsou farmáři, ani tak si nemůžou vyhazovat z kopýtka. Přesto se své sestřičce snaží zajistit to nejlepší. Pro tu dětskou radost v očích, když Gaëlle přinese šátek z trhů, který hned otlapkává, zachytávajíce strukturu látky, se kterou se mazlí jako se zvířátkem. Barevnou pentli do vlasů nebo jen vyřezávanou dřevěnou misku s pomalovaným okrajem, po kterém přejíždí konečky prstů, vykreslujíce květinový motiv. Jak rád ji u toho pozoruje. To štěstí, okouzlení, fascinaci v modrošedých kukadlech. Malé dítě uvězněné v těle dospělé ženy. I proto má vůči své sestře až neuvěřitelně ochráncovský komplex. Uhodit ji? Zkřivit vlásek? Či se snad na ni jen nevhodně podívat? Benjamin si dokáže najít záminku ke rvačce kvůli... skoro až paranoie, že jeho sestřičce někdo znovu ublíží. Stalo se tak jednou. Tehdy... Tehdy jí neochránil a dodnes si to vyčítá. Proto se jí každý den ptá, kam jde a kdy se vrátí. Proto za ní často chodí, tajně, pozorujíce ji z povzdálí, aby se jí něco nestalo. A proto i... pije. Pije a často přes míru. Snaží se tajit své alkoholové výlety, však lahev s kořalkou ukrývá ve starém dřevěném prádelníku, hezky na dně, aby na to Gaëlle nepřišla. Jenže sem tam... mu to ujede. Tak, že je to naopak on, kdo chodí za svou malou sestřičkou, tulí se k ní, skrývá se u ní jako malej bázlivej kluk, co provedl špatnost. Kdy u ní pláče, kdy se jí omlouvá za to, že ji nedokázal ochránit. Že si musela vytrpět svoje a Benji ji nedokázal ani pomstít. Nedokázal vypátrat ty bídáky a donutit je jít před soud, vydat se vojákům, gardistům či mušketýrům. Nedokázal nic. A tak se jí další dny snaží vynahradit všechno včetně ošklivých vzpomínek, které v ní neprávem vyvolal.

Sám o sobě? Milý kluk odvedle. Ten farmářský synek, co děvčeti pomůže, šlechtičně se ukloní, ale vědět co a jak? To byste po něm chtěli příliš. Však je to jen vesnickej kluk, žádný učenec. Počítat umí tak, aby věděl, jak vydělat a vrátit se domů s pár sous či dokonce livrami, pokud se jó daří. Ale chtít po něm číst či psát? Ne. Pravda, základ ve čtení má, ale dát mu knihu a chtít po něm přečíst pár řádků, začne se zakoktávat, slabikovat, až to nakonec vzdáte. Psát neumí ani natolik, aby se dokázal podepsat. Má i své slabůstky. Bázlivost z výšek? Patří mezi ně. K smrti nesnáší jakékoliv šphání do výšky, dokonce i lezení na půdu přenechává sestřičce a radši jistí žebřík. Ani na hloupé větve stromu ho nikdo nedostane - nehledě na fakt, že by pravděpodobně pod ním praskly. Přeci jen je to dobře živený mladík, svou váhu má. Ne slona, jen... slůněte.

Dva bratři, jedna sestra. Tři. Tři sourozenci v jejich malé, i tak početné rodině. Jejich starší bratr, Benji a Gaëlle, miláček rodiny. Benjamin schytal úlohu prostředního syna, věčně srovnávaného se svým starším bratrem, kterému je nyní konec kdo ví kde. Pod hlínou? Květinami? Či si našel dívku a na své mladší sourozence již dočista zapomněl? Neví, netuší, ale Gaëlle se snaží vyprávět o jeho krásné budoucnosti, aby dál věřila, že žije. Zatímco se rodiče starali o jejich mladší sestřičku, Benji byl nucen okopávat brambory. S výchovou se vyřádili především na nejstarším a Gaëlle, prostřední syn vyrůstal trochu jako strom v lese. Místo samoty však radši honil děvčata, dostával se jim pod sukně. Však stačilo upřít svůj zelenošedý pohled a kdejaká jednoduše oněměla a ještě mu ráda dala, co chtěl. Zvlčel, začal se chovat arogantně.

Jenže... vždy je ono "jenže". Jednou se Gaëlle nevrátila. Jednou, jednu noc. Dům byl vzhůru nohama, jak se jí snažili dohledat, což se povedlo nakonec otci. Benji se v té době zařekl, že žádné holky, žádné lítání venku po nocích... Nic. Měl se postarat o svou sestru, kterou nade vše miloval. Nezvládl to. Pomalu propadal alkoholu a démon se o to více zakousl do těla, když rodiče zemřeli a bratr odešel do války. Benji dává na svou sestřičku pozor. Stará se, opatruje ji, pomáhá při práci. Sám dováží vypěstovanou zeleninu na pařížské trhy, aby se uživili i z něčeho víc. Aby své sestřičce zajistil lepší budoucnost, když už jednou zklamal.

Benji je prakticky obyčejný kluk, který nemá žádné zvláštní schopnosti. Neumí psát, čtení mu jde sotva, prakticky každá slabika je zakoktaná. Šerm? Střílet z pistole? To spíše vzít na někoho lopatu a přetáhnout ho přes hlavu. Výhodou je však síla a výška, kterou disponuje a tudíž pro něj není problém přehodit si pytel brambor přes rameno a klidně se s ním dovláčet až na druhou stranu Paříže. Stejně jako dobrotivost srdce, které předchází jen láska k sestře.