Kristýna je starostlivá něžná dívka, která nepřijímá možnost, že by někomu s něčím nepomohla. Lidé by ji snadno mohli označit za někoho, kdo dolézá, ale není to tak úplně přesné. Ona se jen snaží každému se vším pomoci. Ne, že by to lidé odmítali, i když se tací samozřejmě najdou, a ji to pak mrzí, protože si myslí, že je to kvůli ní a že udělala něco špatně. To ale není vůbec pravda, jen Kristýna často nabízí svoji dobrotu lidem, co o ni prostě nestojí. To se stává. Je přátelská a ochotná, starostlivá, a miluje děti. Pro děti by udělala všechno na světě. Sama sebe ale pro své těhotenství nenávidí, protože nebylo dobrovolné, a jen proto, že má svoji hrdost, svůj život zatím neukončila. Ze všeho nejraději zpívá, což jí také jde, a čte knihy. Teď se k nim ale bohužel moc nedostává. Doufá, že jednou na společenském žebříčku opět postoupí a její možnosti zábavy se jí vrátí.
Žebrák je vždy jen žebrákem. Šlechta je vždy šlechtou. Pokud se ovšem nestane zvrat, který vás nakopne od trůnu přímo do bahnité louže nebo z ulice na královnin kobereček. Když už to zmiňujeme, to první je mnohem jednodušší. Jak jen začít? Všechna království potřebují služebnictvo. Všechny královny potřebují komorné. Česká královna měla také pár takových dívek, a mezi nimi i svoji nejmilejší – Kristýnu Judkovou. Bylo jí teprve deset let, když ji královna se svými komornými objevila v domě měšťanů, který napadli vzbouřenci. Zabili ženu i muže, ale nevšimli si jejich dcery, která se schovala v šatní skříni. Našla ji až královna, která s uplakanýma očima chtěla vidět škody. Okamžitě vzala dítě pod svá ochranná křídla. Pamatovala si malou Kristýnu, která často docházela do královské kuchyně a na všechny byla hodná a oni na ni jakbysmet. Nedělalo jí tedy žádný problém učinit jí svojí komornou a starší kolegyně malou dívku všemu naučily. Jak připravovat čaj. Jak natočit křeslo, do kterého královna usedne, aby jí komorná mohla předčítat. Jakou knihu má Její Výsost nejraději. Kristýna si žila jako komorná u své laskavé paní spokojeně až do svých patnácti let, kdy byl přijat nový kapitán královských stráží. Oplzlý a nepříjemný muž postaršího věku, avšak stále vitální, jehož se děsila i samotná královna. Tomu muži se Kristýna zalíbila a sledoval ji na každém kroku. Téměř celý rok se před ním dokázala skrývat. Jednou v noci se ale kapitán stráží vplížil do dívčiny komnaty a znásilnil Kristýnu na jejím lůžku. Nemohla ani křičet, pokud nechtěla situaci zhoršit. Od té chvíle žila ve strachu a neustále se ohlížela přes rameno. Když navíc zjistila, že je těhotná, z českého království utekla až do Francie, kde náhle neměla žádné postavení. Teď klečí na zablácených kolenou v loužích a prosí o každou sous. Doufá, že se najde někdo, kdo ji dovede ke královně Anně, kterou by mohla požádat o řádný azyl. Ví totiž, že ji český kapitán stráží hledá – nejen z osobních důvodů, ale i pro blaho své královny, která se o ni bojí – a kdyby ji našel, z jeho spárů by se už nikdy nedostala.
Za Kristýny největší nadání se nejspíš dá považovat její překrásné umění zpívat. Možná se to zdá jako cosi nicotného, ale v době, kdy ještě dělávala komornou, pro ni bylo toto nadání velkým plusem a královna si ji často volala, aby svým hlasem oblažovala ji, krále, nebo princátko.
Žádné komentáře:
Okomentovat