pondělí 29. června 2015

PAŘÍŽ

Poprvé v Paříži? Netušíš, kam jít nebo kterým místům se naopak vyvarovat? Paříž je velké město, ve kterém se snadno ztratíš. Ale pokud si najdeš alespoň pár záchytných bodů, máš větší šanci nedostat se do čtvrti zlodějů nebo v pajzlu, kde tě opijí a dohodí obchodníkům s otroky.


Palais du Louvre
Centrum veškeré moci. Místo, kde intriky jsou na denním pořádku a snad každý zde přemýšlel, jaký požitek by byl svrhnout současnou hlavu země. Zde, na pravém břehu řeky Seiny, sídlí samotný král s celým svým dvorem, svou věrnou manželkou a s neméně důležitým kardinálem Richelieu. Rozlehlé místnosti, kde se nikdo neschová, obrovské zahrady, kde se naopak leckdo ztratí. Život zde bují v náručí plesů, významných návštěv a politických záležitostí. Strategií a taktik, které vyžadují velkou dávku odvahy. Svět rozmarů a kratochvílí, stejně jako starostí a dovolávání se pomoci. Není všechno zlato, co se třpytí, a v těchto místech to platí dvojnásob. Král je přeci jen šachová figurka v rukách někoho mocnějšího. Projdi se dlouhými chodbami, kde tě bude pronásledovat ozvěna tvých vlastních kroků, vnímej tu krásu a moc, jakou na tebe bude působit samotný zámek. Samotný Palais du Louvre.

Jardins du Luxembourg (Lucemburské zahrady)

Kde kdo o nich tvrdí, že jsou nejkrásnějšími zahradami světa. Rozlehlé, plné zeleně, fontán a zašitých koutů jako stvořených pro milenecké páry. Obraz dokonalosti. Snad každý v královských zahradách najde svůj klid a mír v duši, který se při intrikami prožraném francouzském království vždy hodí. 

Garnison des Mousquetaires (Velitelství Mušketýrů)
Cinkot kordů, co se kříží o sebe v nácviku boje. Veselý hluboký smích prokládaný poznámkami a pokřikem. Takové je velitelství královských mušketýrů. Plno hádek a dobírání se, plno tréninků, ze kterých na konci dne zbyde jen polámané tělo, unavené svaly a nevrlé vrčení. Přesto snad každý mladík zatoužil být členem této snad nejznámější posádky. Mít své místo po boku těch nejslavnějších a nejlepších šermířů a pistolníků v Paříži, strážit královskou rodinu při významných událostech a setkáních. Nosit Fleur de lis s hrdostí a pýchou. Zde se však odehrává i mnohem víc. Zde jednotliví mušketýři spolu musí nejen vycházet den co den, ale i žít. Přijímat úkoly i se bavit. Kříž spojený s radostí. Je čest stát se jedním z nich. A je občas velký problém pobývat s nimi v jedné místnosti nebo jen na rozlehlém dvoře, kde popíjejí a cvičí. Dokáží být pěkně otravní. Když tu náhle se rozezní hlas kapitána Tréville, co hlásá další úkol. Zúčastníš se ho i ty?

Quartiers résidentiels (Obytné čtvrtě)

Čtvrtě plné obytných domů, od bohatších vlastníků, až po ty méně movité nájemníky. Ulice Paříže jsou jimi doslova přeplněné a snad každý si najde kus střechy nad hlavou. Do některých zatéká, jiné se mohou pochlubit hned několika krby. Vysoká obytná stavení plná života, někdy i samoty. Často s několika nájemníky, kteří sotva zaplatí požadovanou částku. Pro většinu měšťanů se toto místo nazývá domovem. Ti bohatší? Obvykle žijí v paláci po boku královského páru či na svých vlastních sídlech, o kterých si jiní mohou nechat leda tak zdát.

Boulevards

Pařížské bulváry jsou široké a významné ulice, které tvoří důležitou součást v urbanismu města. Křik, hlahol, vyjednávání ceny. Nabídky, poptávky, dětský smích a dupot, stejně jako klapot koňských kopyt, když se po Pařížských bulvárech prohání kočár spolu s několika šlechtici, co zavítali do centra města. Ulice provoněné čerstvou zeleninou z farem poblíž hlavního centra mocnosti, masem a rybinou. Drahé látky a koření nejsou výjimkou, nabízených služeb je zde také dostatek. Ruch je nedílnou součástí města za dne i za noci, kdy se tudy toulají opilí muži, co se navrazí z hostinců domů ke svým ženám. Ale pozor, ani tyto ulice nejsou bezpečné.

Bastille
Vysoká pevnost se zdmi silnějšími, než se na první pohled mohlo zdát. Místo, kterého se snad každý ve skrytu duše bojí a nikdo zde nechce být zavřen. Svět za zdmi, kde se odehrávají odporná mučení v touze vyzjistit ta nejskrytější tajemství. Pro někoho kobka, pro jiné prominentní vězení, kam sám Ludvík XIII a jeho ministři posílají nevhodně chovající se šlechtice i s jejich služebnictvem, kteří budou čelit soudu.

Cour des Miracles (Dvůr zázraků)
Ironie, s jakou byl komplex dvorů pod věží Nesle pojmenován. Desítky spletitých uliček, drobných nádvoří, polorozpadlých staveb v jejichž základech se nachází i ruiny starého Temple Énternelles, Chrámu Věčných, jejichž uctívání je mnohdy trestáno smrtí. K tomuto místu se váže mnoho legend a pověstí, neboť zde sídlí spodina pařížské společnosti. Zloději, vrahové, prostitutky, žebráci a mnohdy i nemocní, co se snaží vyloudit jakýkoliv drobný peníz za svou téměř zázračnou léčbu. Uličky plné podvodníků, šarlatánů a těch, kteří se nebojí sáhnout druhému na život. Uzavřená to společnost pro oči ostatních, mluvící vlastním argotem. Každý by si měl dávat pozor na toto místo.

Cimetière des Innocents (Hřbitov neviňátek)
Největší hřbitov uvnitř pařížských hradeb. Tolik prolitých slz, tolik nářků, tolik ztracených snů a nadějí. Není ironií, že je tento hřbitov pojmenován takovým způsobem, vždyť byl zasvěcen Neviňátkům, které nechal Herodes zabít. Zde se svážely všechny mrtvoly a byly vhazovány do hrobů, leckdy i masových a nepojmenovaných. Zde odpočívá valná část příbuzných měšťanů a chudiny, co si nemůžou dovolit lepší místo pro poslední odpočinek svých rodin. Tu nepojmenovaný hrob malého dítěte, tu zase stařec, co umřel na zápal plic. Hřbitov neviňátek v sobě ukrývá tisíce a tisíce příběhů.

Au Soleil D´Or (U Zlatého slunce)
Hospoda, která je velmi oblíbená zámožnějšími obchodníky, co si také chtějí někdy povyrazit. Málokdy se stává, že by hostům majitel hospody, monsieur Allard, nalil ošizené víno vodou nebo jim špatně započítal cenu. Pro to je také velmi ceněným a jeho podnik prosperuje, protože i zámožnější a uznávanější obyvatelé Paříže ví, že jim tohle místo sotva sebere něco z jejich prestiže, kterou si vybudovali během let. Hostinec také nabízí teplé jídlo a relativně čisté pokoje pro cestovatele, co chtějí složit hlavu. V hostinci však neuspěje nikdo, kdo si ubytování zde nemůže dovolit.

Chez Pendu (U Oběšence)
Další z pařížských podniků, ve kterém vás však sotva pozdraví domácká atmosféra hořícího ohně. Jak hospoda monsieur Allarda patří mezi to nejlepší, putyka U Oběšence je zas úkazem toho nejhoršího. Podlaha je jen ze zašlapané hlíny, zdi špinavé, všude pach připáleného masa a množství lidí, chudáků a opilců, co se zde večer co večer schází. Kvalitní pití zde nenajdete, všechno je ředěné stylem, že se jedná spíše o vodu s vínem než o víno s vodou. Rvačky jsou na denním (či spíše nočním) pořádku a občas se stává, že pijan vejde po svých, ale ven se už nikdy nedostane. Alespoň ne živý.

Île de la Cité
Nevelký ostrov uprostřed města, kde se však nachází velké množství důležitých budov. Stejně tak bydlení v této části je považováno za lepší a nájmy i pozemky jsou zde dražší, takže se Île de la Cité vyhýbá velkému množství klasických problémů - méně žebráků, méně zlodějů a chudiny, i protože je lépe chráněný městkou hlídkou než okolní části města. Součástí ostrova jsou také dvě důležité budovy - katedrála Notre-Dame a pevnost Châtelet.

Cáthédrale Notre-Dame de Paris (Katedrála Notre-Dame v Paříži)
Pravděpodobněji nejznámější místo ve Francii, které je zasvěceno Bohu. Monumentální katedrála zasvěcená Panně Marii je postavena přímo ve středu města na Île de la Cité a je připomínkou velikosti gotického Boha, kterému se snaží přiblížit. Slouží pro všechny podstatné církevní slavnosti, křty a svatby členů královské rodiny, ale také k obyčejným mším, které se konají každou neděli a jsou ohlašovány mohutnými kostelními zvony. Obvykle se zde však schází ta nejlepší pařížská společnost.

Châtelet
Pevnost Châtelet stojí na ostrově při pravém břehu hned u jednoho ze vstupních mostů. Za dřívějších časů zde měla obranné využití, ale dnes je tohle místo protkané nářkem vězňů - slouží totiž jako královské vězení, i pro ty nejhorší z nejhorších. Obávané a pro mnohé strašidelné se spletí podzemních chodeb, které křižují budovu pod úrovní ulice a slouží jako cely. Stejně nepopulární je nádvoří, kde se konají popravy, a to setnutím nebo zastřelením. 

Garnison de la Garde rouge (Posádka Červené gardy)
Starý rozsáhlý hradní komplex na okraji města, zřejmě ještě z dob raného středověku, se na první pohled zdá neobydlený, ale zdání klame. Spodní patra, opravená a upravená pro potřeby jeho obyvatel, totiž slouží jako posádka Červené gardy, která náleží kardinálovi. Na první pohled chudá a prostá, že musí žít tady, ale ve skutečnosti? Dobře zajištěná, dobře vybavená, protože peníze nakonec proudí od církevních představitelů samotných, co během renesance sice ztratili jistý vliv, ale ten se nikdy nevypařil úplně. Při prvním vstupu vás uvítá písčité cvičiště na arkádovém nádvoří, které se rozchází do mnoha vchodů, co vedou do zbrojírny, stájí, venkovních jízdáren, vlastní kovárny, ubikací či k samotnému kapitánovi.