pátek 18. září 2015

... BYLO NEBYLO I.

... Za sedmero horami a sedmero řekami... Ne, dobře, takhle začínají jiné příběhy. Pohádky spíše a to, o co se tu s vámi hodlám podělit? To je spíš... komedie. Někdo na tom trhne tolik liver, že se mu ani nevejdou do kapsy. Protože... Jak to vlastně všechno začalo? Kdo, jak, s kým, proč a občas hlavně za co? Nebojte se, podělím se s vámi o tento příběh. Jen doufám, že mě za to postavy nezbičují. Cha!
- Výčitky na hlavu mušketýrů. Takhle to chodí, když ctihodné (haha) občance pošlapete čisté ložní prádlo. Hanba vám! Tedy... mušketýrům. A že i nějaká facka od Constance přistála rovnou na tváři Athosově. Omluvy? Nepřišly. Ani od jednoho.
- Bezpečí v ulicích Paříže? Nulové. Pokud nemáte po boku ochránce, kterého jen tak ze zlosti kopnete rovnou do holeně. Možná byla Constance zachráněna před kulkou do srdce, ale prát si šaty bude muset sama. Uličky totiž nejsou nejčistší.
- Což znamená vyprat i Athose. Komplet. A takový mušketýr bez kabátce a košile? Vrrr! I počestná žena, jakou madame LaRue bezesporu je, musí uhnout pohledem s tvářičkami červenými od rozpaků. Z důvěryhodných zdrojů vás můžeme ujistit, že se NIC nestalo. Rachot šutrů, které spadly obdivovatelkám se srdce, dolehl až k nám.
- Nakonec je velmi nepravděpodobná romantika přerušena žárlivým manželem, že si Athos nestačí sbalit ani svůj kabátec. Aspoň že kalhoty má na sobě a nepromenáduje se po domu obchodíka jen ve spodkách.

- S manželstvím Constance to jde od desíti k pěti. Nebo možná od facek po monokl. Ještě, že je tu jeden mušketýr, který se zajímá. A kterému je zakázáno domlouvat jejímu muži, aby se choval ke své manželce jako k dámě. Protože je tu jeden malý zádrhel. Constance má do označení dáma hodně daleko.
- Stejně jako mušketýři do lidí, co se umí normálně bavit. Přeci jenom pijáctví, prázdné soudky od vína a střelba na meloun (ještě k tomu na něčí hlavě), by se dalo počítat za adrenalinové sporty. A kapitán Tréville? Ten to evidentně podporuje. Kdo ví, třeba touží po čistce mezi svými muži. Otázkou je, kdo bude čistit ty rozstříknuté mozečky ze zdí.
- Athos poprvé vyjevuje střípky ze své minulosti. Vzhledem k melancholii se po ránu nejspíš bude válet na dně jednoho ze soudků. Ne, že by ráno trpěl silnou kocovinou. Je to Athos.
- "Najděte si milence." Rada nad zlato, drahý Athosi. Zvláště pro ženu, co je věrná svému manželovi. Tolik k logickému myšlení. Víno už pravděpodobně zničilo veškerou emocionální část mozku a mrtvé buňky se vzmohly jen na úzkoprsou poznámku. Která je odměněna - jak jinak než - fackou.
- Nedá se upřít, že madame LaRue je dobrou duší, když pod svou střechu vezme mušketýra zlitého jak čuňu. Hrabě de la Fère dělá své posádce čest. A výhružky, že ho příště nechá ožralého na ulici, aby ho někdo přepadl? Zjevně nikdy nedostojí svým slovům. Takže svlíknout, vykoupat a spát. Ale zkuste si svléknout opilého mušketýra. Sranda to vážně není.
- Další ráno? Plné rozpaků. Už jen pro fakt, že vdaná žena a ovdovělý mušketýr sdíleli jednu postel a jak se zdá... k ničemu nedošlo. Opět. Ovšem Constance se zdá mít pro nevrlého muže počínající slabost. Že by láska na obzoru?
- Toulat se po Dvoru zázraků se nevyplácí. Své se o tom dozví i mladá služebná Lorraine, které zvědavost nedá a rovnou ji vžene do náručí nebezpečí v podobě žebráků, zlodějů, vrahů a prostitutek (toho posledního by se měla obzvláště bát, ty ženské umí být zlé!). Kdo zachrání mladou dívku v nesnázích?
- Odpověď je jasná. Nebyl to ani tak okouzlující princ s blond hárem jako spíše jeden gaskoněc, co šel náhodou kolem. Jako správný muž v romantickém smyslu (sem by měla patřit Aramisova vychloubačná poznámka, doplňte si tedy sami), vytáhne svůj kord a... Ale no tak, dámy, vážně... Na co vy to myslíte? Jsou na ulici! Žádný takový!
- Násilníci jsou zahnáni chladnou sečnou zbraní a pár výhružkami a krásná služebná zachráněna ze spárů dravé chudiny. A jako oddaná fanynka má fůru otázek. Ale že by přišel polibek? Pusa? Cokoliv?! Ne. Chudák D'Artagnan si bude muset počkat.
- Mezitím daleko až v královské paláci se odehrává setkání hrdiny a jeho královny. Mezi hravým, vášnivým mušketýrem a francouzskou panovnicí to dozajista jiskří (díky bohu, že zámek není ze dřeva, kde by pak byli všichni ubytovaní?), zvláště pokud jsou sami. Což je trochu problém, královna má za sebou ocásky v podobě svých dvorních dam a Aramis... je Aramis. Problém sám o sobě.
- Přesto dojde na polibek. A hádejte, kdo s ním začal první. Přesně tak! Ne. Vážně to výjimečně nebyl tmavovlasý španěl ale samotná manželka krále. Jedna rychlá pusa, která se změnila - tentokrát už se zapříčiněním Aramise - na žhavou líbačku jako z románu. Jenže... Stále tu visí ona propast. Mušketýr a královna? To hrozí velezradou. Avšak Aramis je proslaven tím, že si rád bere to, co mu nepatří. A o to víc, pokud je dotyčná zadaná. Jak tohle skončí?


Zde máte kraťoučké shrnutí toho, co se odehrálo v počátcích spuštění hry. Přeci jen každý nemá čas listovat a pročítat obsáhlé hry, ze kterých by mohla být kniha. Otázkou je, kdo by si ji koupil. Ne, nehlašte se všichni. Jednou za čas se takovéto shrnutí objeví a momentálně bude na častějším pořádku. Už jen z důvodu, že těch her je fakt hodně.

Žádné komentáře:

Okomentovat