obrázek
obrázek obrázek obrázek obrázek

neděle 20. září 2015

Nyree

http://the-musketeers-rpg.blogspot.com/2015/09/nyree.html
Náboženství: Bez vyznání Pijan, který předčí mnoho chlapů v obracení číší plných vína do sebe. Karbaník, co podvádí a ještě okrade soka raz dva, aniž by si toho všiml. A co, že pak prohraje vlastní peníze, když se obohatí o měšec, který je mnohem plnější? Její výhra, její výdělek. Skvělý šermíř, jehož úhybný manévry by mohla závidět půlka Paříže. Taková je Nyree. Slyšíte správně, dotyčným je dívka, ne žádný muž. Žena plavící se po moři, obírající lodě nepřátel, obohacujíce se na jejich zlatu, které se nakonec utopí ve Dvoře zázraků. Ve vínu, v jídle, které aspoň na nějaký čas dětem a ostatním obyvatelům zajistí lepší časy. Třeba jen na pomíjivý čas, ale pro ten úsměv? Pro tu radost v dětských očích? Za tu to stojí.

Houževnatá dívka, kterou zocelila nehezká doba otrokářství. Díky tomu ji jen tak něco nevykolejí a na všechno má svou peprnou, pohotovou odpověď, co mnohé muže urazí a donutí vytáhnout na snědé děvče kord. Špatná volba. Úskočnost jen čiší ze světlého pohledu, kterým až bolestně připomíná královnu Dvora zázraků, Fleu. Mnozí často tvrdí, že Nyree je její ztracená dcera, kterou pohltila Paříž na dlouhé roky a až nyní ji vrátila zpět do náručí matky, která ji chrání jako oko v hlavě. Podobně tvrdohlavá, odvážná, bojující za svůj lid, kterým se stala chudina, ačkoliv Ree nebo Ny, jak jí zkracují jméno s vdechnutím mazlivosti do onoho oslovení? Mohla by se topit ve zlatě díky svým občasným výletům na lodní prkna, kde si přivlastňuje kořist španělských, portugalských a nizozemských obchodníků, co si je rádoby poctivě vydělali na otrocích v zámoří.

Život ji naučil, jak si poradit s muži. Co mají rádi a co naopak nesnáší. Pohled na hezky tvarovanou dívku s exotickou tváří a jasnýma šedýma očima, které se v tmavé pleti vyjímají jako dva ostře řezané diamanty. Lichotky, oblažování až hloupě nafouknutého ega, kterému chybí kousek od prasknutí s hlasitou ozvěnou. Ale co třeba urážky, zlodějčina, potupení? Zadupání pýchy hluboko do země? Porážka od ženy? Ne, to už není tak dvakrát příjemné a Nyree si je toho plně vědoma. O kolik je pak zábavnější tak činit? Ubližovat těm, kteří toužili ublížit jí a její rodině, co se skládala z chudých, odložených vyvrženců společnosti? Hlupákem ten, který se přiblíží ke špičce jejího kordu. Který bude provokovat tak dlouho, až si čepel chladné zbraně najde chřtán a v tichém dopadu kapek krve nechá dotyčného vykrvácet na zem jako dobytek na porážce. Dle ní? Nic jiného není.

Drzá, nebojácná, tvrdohlavý mezek, co si rád stojí za svým, i kdyby se kvůli tomu měla zřítit půlka Paříže jako domeček z karet do Seiny. Vlastnosti jejích rodičů, kteří jí jsou stále neznámí a nejspíš se již nikdy nedozví, čí je potomek. Je to Nyree, dívka, co nelpí na minulosti, ale naopak žije okamžikem. Přítomnost je pro ni vše. Co může být zítra? Ví jen Bůh a Osud, který čte ze své velké knihy, ale ani na jednoho exotická kráska nevěří. Jen v sebe, ve svá rozhodnutí, která ji můžou vrhnout do pasti. Ale jako potomek královského páru, jak ji někteří označují? Dostane se z každého maléru. Nakonec ano. Ačkoliv jí to stojí nějaký ten šrám a ránu. Nebyly by první, záda křižuje několik ošklivých jizev po zbičování, kterým si prošla jako malé děvče. A které jsou pečlivě skryty pod oblečením.
Rok 1614. Pro mnoho jen jeden rok v minulosti, na který vzpomínají možná s úsměvem, možná s nelibostí. Nyree? Ta si na nic prakticky nepamatuje. Jen blonďaté lokny, za které snědé prstíčky maličkého děvčátka tak rády tahaly. Tekuté zlato, které ji přitahovalo jak kdysi, pak později jen ve formě mincí, co cinkaly o sebe a vyhrávaly sladkou melodii bohatství. A oči. Světle šedé oči, co tolik připomínaly nebe při dešti. Ne těžká mračna, která slibují bouřku, ale první jarní déšť, co rozpustí sníh a ledy, aby přinesl novou chuť do života. Jediné vzpomínky na svá ranná léta, která si uchovala. Společně s toulkami Pařížskými uličkami, matnými obrázky polorozpadlých soch starého chrámu zasvěceného Věčným. Jemnost černých pírek, které ráda mnula mezi prsty.

Jen vzpomínky. Vybledlé časem, poničené novými, tolik bolestnými. Neví jak se mohla ztratit, ani se nepamatuje, že by odběhla. Ale byla to Seina, co přitáhla její dětskou pozornost. Silná, vzbuzující respekt a strach u malého děvčátka s jiskrným pohledem světlých očí, natolik kontrastními se snědou pletí. V jednu chvíli stála na molu okouzlená tou krásou, v té druhé? Chycená za ruku násilným sevřením, oči plné slz. Táhnuta proti své vůli do vozu, co páchl nemocí a bídou. A dál? Na otrokářskou loď, mezi jejíž tmavé členy se připojila. Pouta na rukou a nohách, co chladnými prsty obemkly křehké končetiny ve snaze ji udržet. Pro ty cizince? Byla jen jedním z možných utečenců, kteří se vyvlékli a pokusili se opustit loď a nešťastnou budoucnost pod ranami bičem. Zbyl jí jen pláč. A po Marii, jak se tehdy jmenovala? Odrbaná panenka, kterou tahala všude. Kterou nakonec smetla voda a zanechala prázdné místo plné bolesti.

Otroci ji přijali mezi sebe jako ztracenou dceru. Z Marii nezbylo nic a malé děvčátko bylo natolik v ranném věku, že ihned přijala své nové jméno, Nyree. Na to, které ji pojilo s matkou? Zapomněla, stejně jako bledly vzpomínky na Dvůr zázraků, ve kterém vyrůstala, ve kterém se narodila. Matka se stala neznámou stejně jako otec, který pro ni byl vždy velkou záhadou. Lid Dvora se přel, zda je jím Charon, současný král chudých nuzáků či Porthos, bývalá Fleina láska, který odešel za lepším životem, jaký mu blonďaté děvče těžko mohlo nabídnout. Zbyla jen Nyree, jedna z otroků, kteří na plantážích Španělské Východní Indie budou potit krev a slzy pro radost a bohatství svých pánů. Vytrpěla si své. Neznámá země, těžké podmínky, při kterých mnoho tmavých společníků zahynulo, ať už cestou k Filipínám či naopak na plantážích, kde se pěstovala bavlna, třtinový cukr a tabák, na kterých se rychle bohatlo. Dávno před východem slunce až po dlouhý čas po jeho západu. Ve vedrech, které jen napomáhaly nemocím z cizího prostředí, ačkoliv valná většina otroků byla imunní. I tak si nová zem vybrala svou daň. 

Nyree? Měla štěstí. Exotická krása spolu se světle šedými kukadly z ní učinily kombinaci, která se jen tak nevidí. Z práce na plantážích ji vytáhli a dovedli k majiteli a pánovi, co jednal ve prospěch španělské koruny. Zvláštní, tolik neobvyklý vzhled ho uchvátil. Nyree byla ještě moc malá na to, aby pochopila ty prapodivné mužské choutky, které akorát vháněly bolest do očí děvčátka, co se každou noc choulilo na kraji rozložité postele poté, co si s ní její pán a vlastník užil. Mnohdy jí právě tohle jednání připadalo horší jak práce na plantážích s ostatními. Tenkrát ano. Netušila, co dívka s tak výjimečným vzezřením dokáže. Jak si obtočit muže kolem prstu, donutit ho chovat se dle jejíh požadavků. Místní ženy ji naučily, dávaly jí lekce, prohlubovaly mizerné znalosti. V příliš brzkém věku se Nyree naučila svádět. Příliš brzo na dívku, která měla stále žít v pohádkách.

Drobné manipulace, co jí vynesly lepší postavení. Stále byla otrokyní, ať už v očích jiných či svých, tak dle psané formy, které obsahovalo její jméno. Ale mohla víc. Dostávalo se jí lepšího jídla, kvalitnějších šatů, vína. Dokonce si vyškemrala i lekce šermu, i když jí to stálo měsíce přemlouvání, jak na rovině jazykové, tak co se postelových hrátek týkalo. Měsíce a měsíce, než se egoistický španěl nechal přemluvit. Tajné lekce, o kterých nesměla s nikým mluvit, ani slůvkem se zmínit. Učila se rychle, protože jen to znamenalo přežití. Přizpůsobit se, adaptovat. Vyhrála i tento boj a měsíce tvrdé dřiny z ní udělaly obratnou šermířku již v mladém věku. Pokud si myslíte, že svého pána zabila a utekla? Pak se mýlíte. Takový plán nebyl už jen pro fakt, že z ní učinil jednu z osvobozených otroků. Šarmantní dívka s nepřehlédnutelným charismatem, která učarovala nejednomu muži. A to byl ten problém. Jako otrok byla pouze majetek, který mohl být nahrazen či poničen, zabit. Jako svobodná dívka? Měla možnosti, svá rozhodnutí. Tím jedním bylo i plout zpět do Evropy.

Stalo se. Le Havre, přístav, kam ji prve dovlekli. Kde započala nový život. Jak tehdy, tak právě nyní, kdy krátce po jejich příjezdu jejího bývalého pána a doprovod zabili. Pro peníze, jak jinak. Pro bohatství, jež nestihl propít. Mladé děvče se znovu propadlo do stavu, kdy s ní jednali jako s majetkem. Více však jako se ženou, kterou začínala být. První náznaky probouzející se dospělosti, ostrý jazyk, umění šermu a svádění? Nebezpečná kombinace, zvláště na moři. Zvláště pro ty, kteří se nazývali korzáry. Nyree pochopila rychle svůj nový úděl a zhostila se ho s houževnatostí svou vlastní. Bojovala, drancovala, okrádala bohaté cizince na mořích, kteří pluli pod vlajkami koloniálních velmocí. Ne ve jménu Španělska. Ne, Nyree se stala hrdou občankou Francie, kterou bývala již předtím. Maskovaná v kalhotách a vysokých kožených botách, ačkoliv korzet? Ten si nikdy neodpustila.

Vždy po čase se vracela do Francie. Přístavní města a nakonec i Paříž, v jejíž uličkách se znovu ztratila. To vzpomínky se navracely a tloukly pěstičkami zoufale na dveře, aby jim otevřela a vpustila je dovnitř. Ten pocit známa, srdce prudce tlouklo, oči rozpoznávaly místa, kterými chodila jako malá. Čtvrť chudáků, žebráků, vrahů, děvek a zlodějů. Dvůr zázraků, její domov. Nerozuměla, proč jí je místo tolik povědomé, nechápala to, ale něco, nějaká zvláštní síla ji nutila neopouštět onen malý svět. Třináctileté děvče, kterému ukradli sny. A které se k nim znovu přiblížilo. Zvláště v okamžik, kdy se dostala před královský pár Dvora zázraků, Charona a Fleu, kam ji odvedli násilím. Pro mnohé byla cizinkou, ale v očích blonďaté ženy? Nadějí? V očích Charonových však bolestným ostnem, připomínkou horších časů, ačkoliv nechápala. Nerozuměla jeho pohledu a nedokázala pochopit ani slzy Flei.

Tři roky. Tři roky uplynuly od doby, kdy jí byly otevřeny dveře do nového domova. Tři roky, kdy ho současně opouštěla kvůli moři a kořistem na něm, aby se znovu vracela. Ne jako vyvrženec, naopak. Navrátilá naděje, která nesla jídlo a pití, špetku lesku lepšího světa.
Jak již bylo řečeno, Nyree jen tak někdo nepřekoná v pití alkoholu. Zatímco se jiní dávno válí pod stolem, dívka dál holduje vínu, medovině či pálence. Kdo ví, za za to mohou geny či jen silná výdrž vystužená v děsivých podmínkách otrokářství. Stejně dobrá je i v šermu, kterým je ve čtvrti chudáků proslavená. Obratnost si jde ruku v ruce s umem zapíchnout soupeře či mu způsobit opravdu nepříjemné situace plné ponížení a bolesti. Střelba je už horší, dalece horší a radši než to? Někomu ubalí pěstí. Nebo kopne. Také je velmi dobrou karbanicí, ačkoliv často schválně prohrává a podvádí. Důvod? Zcela jasný. Hodlá okrást svého protivníka a rychlé ruce vytrénované díky poctivým lekcím zlodějčiny? Však se učila od té nejlepší z nejlepších.

Žádné komentáře:

Okomentovat