Víno, víno a pořád víno. Christiana najdete v té nejlepší melancholické náladě u skoro vypité flašky vína a už si žádá další. Hold nenapravitelný alkoholik, ale nádherný alkoholik, s charismatickým úsměvem. Má rád zbraně, rvačky a krásné ženy. To ho pojí dohromady. Rád mluví s ironii v hlase, ale bohužel i s ironií koná. Vysmívá se bohu a rád přefikne každou, která se mu dostane pod ruku. To je ale sukničkář, že? Nejprve si však rád zahraje s ženami malou hru, při které každá podlehne jeho štěněčímu výrazu. Krásnému štěněčímu výrazu, který se v nepatrné chvilince změní na výraz hladového psa. A pak je zde ten jeho tajemný úsměv. Každá žena by se hned v jeho společnosti roztekla. Rád si nachází kořist na ulici, ale ne nevěstky. Těm hodí aspoň minci k dobru a nechá je být. Není hrubý, teda spíše je středně hrubý. Nikdy žádné ženě neublížil tak, aby ho už nikdy nechtěla vidět, potkat, nebo se s ním sejít. Miloval to dobrodružství, když se zaměřoval na ženy a pak ten jejich vzdor zlomit, aby byly poslušné jemu a jen jemu. Je ale velice nedůvěřivý a upřímně, nechtěl se přidat ke gardistům. Raději by byl u mušketýrů, ale čas ukáže své intriky a budoucí vývoj…
Christian se narodil roku 1605 v květnu, jestli si dobře pamatuj. Jako malé bezbranné mimino byl uřvanej až běda. Nešlo jej utišit, ale jakmile přišel otec, utichl jeho brekot a svými očky na něj koukal z kolíbky jako malý andělský uzlíček, který vznikl z jeho lásky k té ženě, kterou oba nadevše milovali – jeho matce. Jestli jste čekali, že když byl starší, byl poslušné dítě, tak jste se šeredně spletli. Ne, byl to pěkný raubíř, který utíkal z domova a někdy se toulal i v noci. Jeho matka Nathalie z toho až zešedivěla. Vždy se o něj strachovala, kde se jen toulá a jestli se mu něco nestalo. Na ulici prakticky vyrůstal. Naučil se šermovat díky svému otci. „Christiane, ty malý uličníku!“ Slýchával od své babičky, která ho vychovávala, když mu matka zemřela. Tato magická slova, která ale zapomněl... Matka zemřela na mor, na tu hnusnou nemoc, která se šířila ulicemi Paříže jako šelma hledající oběť a když někoho našla, rozšířila se jako kdyby pršela z nebe a každá kapka tohoto deště byla smrtící.. U otce, který ho s jeho babičkou vychovával, měl tvrdou výchovu. Naopak jeho babička mu dodávala lásku a bezpečí. Nahrazovala mu jeho matku.
Když mu bylo patnáct, okusil již, jak chutná láska a ženské lůno. Zamiloval se do dívky. Byla to služebná a byla starší než on, ale lásce se nedalo poručit. Tajně se scházeli jako dva hanební milenci, ale osud tomu asi tak chtěl a tak dívčin otec přišel na to, že se s ním stýká a odvezl svou dceru z Paříže a, jak se později Christian dozvěděl, dal jí provdat za starého hraběte. Ale čert to vem, řekl si Christian.
Když mu bylo osmnáct let, stal se vojákem, pěšákem. Už v té době měl nějaké pletky s vězením protože kradl. Ano, byl lapkou, ale krásným lapkou. Za ty roky z něj vyrostl krásný chlapec s nádhernýma očima a s černými, lesklými vlasy.
V té době se rozhodl, že nebude v nic věřit, prostě nevěřil ani v Boha, ani v to, že ho matka příroda stvořila. Věřil, že je, byl a bude.
V devatenácti už byl skoro na mizině, ale také se zdokonalil v okrádání. Byl přímo postrachem pařížských ulic.
Až za rok a půl, když mu bylo dvacet, ho chytli stráže a on skončil ve vězení, v Châtelet. K jeho překvapení si ho všiml kardinál, který ho chtěl přeřadit ke gardistům. Nejprve se mu vysmíval do tváře. To jeho chlapecké opovržení byla k nezastavení. Pohrdal kardinálem, protože věděl, jaká svinstva má na svědomí a čeho je schopný. Nakonec kývl, i když nerad, velmi nerad. Kardinál se doslechl o jeho síle a šermířskému umu, a tak ho vzal pod svá křídla, tedy Christian si spíše myslel, že jen potřebovali dalšího řadového vojáka a on byl zrovna k dispozici. Ta první verze pro něj byla jen krásná pohádka, kterou si rád často vymýšlel.
Otevřeli se mu zcela nové možnosti. Pod kardinálovou ochranou se sice necítil moc dobře. Připadal si jako ta největší svině na světě, která patří k kardinálovi a pracuje pro něj, v jeho odporné gardě, ale svůj názor nikdy neřekl, byl spíše tajemný. Pro ostatní gardisty byl sice dobrým přítelem na pokec, ale nevěřili mu. S tím se ale dokázal Chris srovnat.
Jak si vyčítal, že skončil u takových „děvek“ jako jsou gardisté pana kardinála. Rád by skončil u mušketýrů, ale tam by se asi stěží dostal. Bojoval čestně, ale s rozvahou a to se nelíbilo moc ostatním. Uměl i prohnaně podvádět, hrál karty a to druhé dělal velice rád. Jeho minulost nebyla sice růžová, ale i přesto se měl dobře a vedl poněkud slušný život.
Když mu bylo dvacet jedna let, tak se oženil s ženou. Byla to nejprve jeho milenka. Jmenovala se Jeanne. Měl jí rád, doslova jí miloval nade všechno, ale měla manžela, kterého později nedopatřením zabili v boji lapkové. Nepočítal s tím že její manžel měl bratra, pomstychtivého bratra, který se zachoval vůči Jeanne jako největší svině na světě. Zabil jí. Zabil jí, když čekala Chrisovo dítě. Nosila pod srdcem jeho potomka a on jí chladnokrevně zabil. Christian se mu chtěl pomstít. I když skončil její vrah ve vězení, jemu to nedalo pokoj. Začal ujíždět na alkoholu, ale nestal se z něho hrubián. Jen ukrýval svůj smutek pod masku nádherného a okouzlujícího muže, co má velice výrazné charisma. Vybudoval si taky závislost na ženách. Nejvíce ho uchvacují ženy, které mají černé vlasy a modré oči.
Nyní dál – i když nerad - slouží v kardinálově gardě a baví se sváděním nic netušících mladých dívek.
Umí skvěle jezdit na koni a bojovat i z koňského hřbetu. Rád šermuje a vyhrává v kartách nad mušketýryi a jinými gardisty. Velké nadání má na to, že umí lhát a jak mazaně. Třeba ženám umí lhát velice dobře, ale kdo by takovou drobnost neodpustil takovému nádhernému muži, že? Jeho šarm snad zvítězí vždy a než se jeho nic netušící oběť naděje, omotá si jí kolem prstu. Není divu proto, že umí velice dobře lámat dívkám srdce a slibuje jim, že se k nim vrátí. Chyba! Christian je přelétavý ptáček. Přesedává si z bidýlka na bidýlko. Jak už jsem zmínila, rád holduje alkoholu. Chová se jako pijavice, která musí mít za každou cenu krev, v jeho případě to je však víno. Vypije ho na jeden zátah a klidně celou flašku a pak melancholicky sedí v hospodě a má výčitky a vzpomínky nad svou (ne)dávnou minulostí…
Žádné komentáře:
Okomentovat