obrázek
obrázek obrázek obrázek obrázek

úterý 29. září 2015

Christopher Périer

http://the-musketeers-rpg.blogspot.com/2015/09/christopher-perier.html
Bezstarostný a dobře naladěný, první slova, kterými lze vyjádřit celého Christophera. Dobře naladěný v každé situaci, aspoň jak působí na ostatní, protože on? Nedá problémy najevo, pokud už ho něco trápí, nechce tím zatěžovat ostatní. Možná to není právě z toho důvodu, že by to ostatní nezajímalo. Je zastáncem toho názoru, že by si měl správný chlad řešit svoje problémy sám, proto ani on není výjimkou, proto se jen vzácně stává, že by se se svými problémy s někým podělil. Dokud se není v ohrožení něčí život, jsou jeho problémy tajemstvím. Ostatně i když je na něm vidět, že ho něco trápí, že se mu něco stalo, neřekne vám to. Dostat z něj slova, kdy by vám sdělil něco o sobě, to je více než umění, protože on? Nedá se říct, že by každému věřil natolik, aby vše řekl. Důvěra, to je možná ten největší problém, který tak nějak ještě nevyřešil, protože v dnešní době? Rozhodně důvěra netrápí jen jeho. Není to tak jednoduché, někoho potkáte, seznámíte se, začnete věřit, či snad i milovat no a jak to dopadne? Špatně. Rozhodně to nekončí tak šťastně, jak byste si představovali. Proto i teď má problém věřit vlastní manželce, což je... neuvěřitelné a tak trochu i překážkou ve vztahu, ale on si z toho nic nedělá. Dobrá, možná tedy není tak bezstarostný, když se stále rozmýšlí, komu by mohl věřit, ale přesto se snaží ke každému chovat mile. A to, že dokáže každého podezřívat za úplnou maličkost? To už je detail, protože se mu nikdy nepovedlo nikoho vyprovokovat. Na rozdíl od některých obyvatelů Paříže totiž dokáže přiznat svoji chybu, i když se to častokrát neobejde bez mumlání a nějakých těch nadávek. Přesto není žádným surovcem, i když se dokáže naštvat, nikdy by nikoho bezdůvodně neuhodil a už vůbec ne ženu. Žen si váží a raději by udeřil každého hlupáka, který na ně vztáhne ruku, protože ženy bere něco jako poklad, zejména tu svoji, ačkoliv nikdy neví, co od ní má očekávat. Naštěstí takové drobnosti přehlíží.
1600. Rok, kdy se událo mnoho věcí, nad kterými se možná i pár lidí pozastavilo. Jednou z nich bylo také narození chlapce do rodiny zbrojíře Périera. V pořadí již druhé dítě do jedné z bohatších rodin v Paříži. Jak by taky ne, zbrojířství vynášelo slušný obnos a tato rodina se jím zabývala dlouho, protože už Christopherův děd se zabýval výrobou těch nejlepších zbraní. Chris byl možná rozlítané dítko, ale byl také jediným synem v rodině, kterým by mohl pokračovat v tomto řemeslu. Zprvu ho to vůbec nezajímalo a jakmile porozuměl koloběhu života, přišly řeči typu: "Udělejte si někoho jiného!" Protože on? Byl paličaté dítě, které by si ze všeho nejraději stále hrálo na ulicích a tropilo lumpárny, ale takhle to nešlo. Zaprvé, nebylo jisté, že se jako další potomek narodí právě syn a zadruhé, žena zbrojíře na tom byla se zdravím velmi špatně, tudíž by další porod ne musela přežít a to rozhodně Christopherův otec nechtěl riskovat. Tudíž měl chlapec smůlu a byl brzy zatáhnut do dílny, kde mu bylo brzy všechno vysvětleno. Na první pohled se mu všechno zdálo složité, ale časem se přestal starat o nepodstatné věci a začal svému otci pomáhat.

Samozřejmě jak šel čas, nepřineslo to jen ty šťastné chvíle, kdy se začalo Christopherovi dařit, protože matka zemřela a otec si později našel někoho jiného. Christopher tu ženu nesnášel, protože mu otce odvedla úplně a on tak zůstal s dílnou sám, protože byl prý dostatečně starý na to, aby se o sebe postaral sám. Pravda, nějaký čas mu pomáhala sestra, ale ta měla vlastní rodinu a neměla na něj tolik času. Za tu dobu se ale dokázal vyhrabat ze dna a žít na vlastní pěst. Stal se zbrojířem přesně tak, jak po něm otec kdysi chtěl. Časem se i zamiloval a i když ho v životě potkalo hodně zklamání, kdy ho jeho milá opustila nebo se mu nedařilo obecně, je tu pořád, s úsměvem na tváři a i s manželkou, která je teď pro něj motivací, proč odvádět svojí práci nejlépe jak může. Svojí práci si i získal přátele mezi mušketýry, pro které dělal pár zbraní. Přeci jen to není tak špatné, jak si jako malý chlapec myslel.
Má smysl pro detail, protože mnohdy musí zbraně i nazdobit, aby nevypadaly tak obyčejně. Od toho se odvíjí šikovné ruce, které skutečně zvládnou i ty nejmenší detaily bez toho, aby musel svojí práci dělat na více pokusů.

Žádné komentáře:

Okomentovat