pondělí 28. září 2015

Viktorie

http://the-musketeers-rpg.blogspot.com/2015/09/viktorie.html
Viktorie je už od pohledu typ, co nemá rád velkou společnost lidí kolem sebe. To ale neznamená, že by neměla žádné známé přátele. Pokud se jí někdo zamlouvá, tak se s ním samozřejmě baví, ale nikdy by nezačala konverzaci jako první.

Neuznává žádné vyšší posty a autority, což jí už nespočet krát způsobilo malé i velké potíže. I přesto se ale chová dál tak, jak chce. Další možná dobrou, možná špatnou vlastností je upřímnost, drzost a tvrdohlavost. Nebojí se dotyčnému říct, co si myslí a ještě k tomu přidat jedovatou nebo drzou poznámku. Proto si dávejte bacha na to, co před ní řeknete za otázku, pak se vám to zrovna nemusí líbit, co vám na to odpoví.

Málokdy se jí ve tváři objeví smutný, či nějak podobný výraz, to vůbec. Na vztahy moc není. Nikdy nepoznala, co je to láska, nikdo jí tomu neučil, nemá na to čas... Běda tomu muži, co se jí dvoří, toho vždy zašlápne jak nějakého červa!

Není lehké jí naštvat, většinou zachová v nejhorší situaci ledový klid, nebo začne propadat panice. Záleží, v jaké situaci se právě nachází. Všechno, čím jste jí v minulosti ublížili, vám pěkně vrátí, lépe řečeno dá vám to sežrat, a to ještě znásobeně. V hádkách potřebuje mít poslední slovo ona, ne nikdo jiný (běda mu!).

Dalším velkým problémem je její náladovost, dokáže být jednu chvíli milá a za pár minut se změní v nelítostné děvče.

Pokud se uvolní, dokáže být i zábavná, ne tak vážná jak se na první pohled tváří. Umí skvěle házet noži, což se naučila sama. Má se více na pozoru, nechce, aby jí někdo vrazil kudlu do zad, proto je obezřetná v každé situaci.

A když jí náhodou chytí při činu, že kradla? Kouše, škrábe, plive, kope, cokoliv, co by jí mohlo být ku pomoci uprchnout.
Viktorie se narodila ve Francii, konkrétně v Paříži a hned, co povyrostla, si tohle město a vlastně celou Francii zamilovala. Narodila se do místa, kam b ste nechtěli ani vkročit.  Do Dvora zázraků, Dvůr sice neměl moc dobré podmínky pro život, ale co bylo horší, nikdy nepoznala svou matku. Vychovávala jí obyčejná zlodějka jménem Corin, vskutku neobvyklé jméno, ale to nikomu nevadilo, jelikož Corin byla zkrátka skvělá a výjimečná matka, její náhradní matka.

Hned, jakmile se malá Viktorie naučila chodit, začala být vychovávána tak, aby se později mohla zařadit do zlodějského řemesla. Problém byl ale v tom, že ona by si ráda hrála s ostatními dětmi, to ale v jejím případě možné nebylo, pochopitelně. Další problém byl v její povaze. Byla drzá, chovala se neukázněně a neznala svou mez a tím pádem ani nerespektovala výše postavené lidi nebo mušketýry. Nějakou dobu tohle tolerovali, přeci jen to bylo ještě malé dítě a doufali, že z toho vyroste, nevyrostla.

Asi v deseti letech se u Viktorie začínalo projevovat něco zvláštního. Začínali jí lehce zelenat oči a jednou, když kráčela po lesní pěšince, poprvé někoho okradla, jelikož v tu chvíli byla zrovna na někoho naštvaná, tak jí to šlo snadno. Samozřejmě se lekla, co to udělala, a utíkala za Corin, která jí vysvětlila, že jí bude učit různým trikům.

Bylo to něco nového, zajímavého a... jedinečného, těšila se z každého dobře provedeného triku, který jí naučila Corin, doslova jí zářila očička.

A tak léta plynula a z Viktorie se stala zanedlouho právoplatná mladá zlodějka. Nutno dodat, že Viktorie si vedla opravdu dobře, vždy si někoho vyhlídla na trzích a nepozorovaně ho připravila o váček. A když si toho všimnul? Utíkala se smíchem uličkami, cestou utrousila i nějakou drzou poznámku na účet té osoby, kterou okradla.

Ona ale nechtěla žít život takovéhoto stylu. Chtěla se bavit, být sama sebou a být volná jako pták a nespoléhat se na toto řemeslo, ale nic moc se dělat nedalo.

Jednou, když byla krutá zima a ona se zrovna procházela lesem poblíž Paříže, snila o tom, jaké by to bylo mít rodinu. Trápilo jí to, ale od té doby chodí do lesa pravidelně vybrečet se nebo si povídat se zvířaty, holt pořád se chová jako dítě.

Corin po pár rocích zemřela na černý kašel, který jí trápil už hodně dlouho a jen matka boží k ní byla milosrdná a nechala ji pár dní naživu. Ztratila všechno. Ale přece jen jí něco zůstalo - její divoká povaha a otrhaný domek ve Dvoře ve kterém, bydlí po Corin dodnes, a vyráží mezi lidi jen proto, aby si vyhlédla svou budoucí oběť.

Před pár dny, když se Viktorie jen tak bez žádného zlého úmyslu toulala po místech, kde požár vše zničil, našla malou hnědovlasou holčičku, která bezmocně klečela na zemi a brečela. Mohlo jí být tak pět šest let.

Viktorii se sevřelo srdce nad  tím roztomilým stvořením, a tak si ho vzala domů, do Dvora, kde se o ní snaží mermomocí starat.

Zatím se jí to daří, malá Anne (tak jí ona říká, ale holčičce to kupodivu nevadí) je zvídavá a snaží se jí učit i nějakým trikům, ráda s ní zpívá Kolo, kolo mlýnský, u toho se vždy směje jak blázen. No uvidíme, co přinese další rok a co se vyklube z malé neposedné Anne. Anne vlastně vynahrazuje mateřskou, lásku kterou nikdy nepoznala ona samotná.
Jak už jsem zmínila je tvrdohlavá, drzá a náladová. Ráda se prochází v lese nebo někde v přírodě.

A když zrovna má dlouhou chvíli, hází si noži do terče, který si vyrobila z balíku slámy, nebo si vyhlídne v uličce živý terč, který následně okrade a ještě se mu vysměje do ksichtu. Ráda si také hraje s ostatními dětmi ve dvoře a učí je zpívat písničky. Né, že by měla ráda děti, ale nějak jí to naplňuje radostí a životní energií, kterou ztrácí tím, že se někdy trápí.

Anna

Žádné komentáře:

Okomentovat