Fabiana ve společnosti potkáte v dokonale sladěném formálním oblečení s obvykle rozcuchanými vlasy. Na ty si nikdy nepotrpí. Snaží se zapadnout do okolního davu a nikdy na první pohled nevyčnívat, i přesto že se řadí mezi šlechtice. Když se k němu přiblížíte, upře na vás světle modré oči a nedůvěřivě si vás prohlédne. Jeho pohled je spíše nepříjemný a odmítavý, jenže pokud se s ním dáte do řeči, vystupuje zase úplně jinak. Na první pohled jeho charakter rozhodně nerozluštíte a bude vám ještě jednou trvat, než proniknete do jeho útrob.
A když už se nenachází na nějaké oslavě nebo jakékoliv jiné společenské akci, zahlédnete ho v ležérním oblečení s mohutnými rukavice na rukou. Sahají až k lokti a na nich hrdě posedávají oba dravci, které Fabian vlastní. A když už ne na předloktí, tak na ramenech určitě. Mívá je na řemíncích, aby neuletěli, nebo na někoho nezaútočili. Toho by byl schopný jedině Thierry, statný samec sokola stěhovavého.
Na syna vcelku bohatého generála se nenosí jak vládce všeho živého. Naopak je velmi skromný a peníze pro něj nejsou to hlavní. Tolik se o ně nezajímá, ale ví, jak s nimi systematicky nakládat. Pokud jej na ulici zastaví žebrák a on má po kapsách pár drobných, bez výčitek mu je dá. Aspoň pomůže dobré věci, no ne? Samozřejmě to nenechá zajít až tak daleko, aby byl obsypán lidmi, kteří po něm žadoní peníze. Jen v rámci mezí. Nejvíce
Ve společnosti se chová jako typický zástupce svého postu. Vznešeně a slušně, ale zároveň nikterak nafoukaně. Tahle vlastnost k němu opravdu nejde. Jelikož je mladý, občas mu ujede pár lechtivých narážek a je mu vcelku jedno, jak to zapůsobí. Je bezstarostný, ale povinnosti, které se řadí k jeho postavení, náležitě plní. Tak jej jeho otec vychovával. Nemůže ho zklamat. Na společenských akcí se nachází, jak je zvykem, spousta jídla a pití. K alkoholu si z nepochopitelného důvodu vytvořil nechuť, a tak celý večer pije sklenici vody a sní vše, co mu padne pod ruku.
K ženám se samozřejmě chová galantně, jak se od něj očekává. Nedělá to pouze jen z povinnosti. Miluje pozornost žen a mladých děvčat. Dokáže se s nimi bavit o čemkoliv a pokaždé je nějak zaujme. S některými si dovolí nenápadně flirtovat, ale jakmile žena nejeví zájem, zase s tím přestane. A vdané a zasnoubené to nezkouší vůbec. V tamhle směru je ještě poněkud nevycválaný.
Mezi jeho záliby patří, spolu s již zmíněným jídlem a ženami, hlavně sokolnictví. Na cestách s otcem poznal všelijaké možné zákoutí a tajemství tohoto nezvyklého umění. Sám se jím zabývá a provozuje jej přes volný čas. Vlastní totiž mladou poštolku jménem Annie a staršího zástupce sokola Thierryho, který už po zranění není tolik obratný. Právě oni mu dělají společnost, když má chmurnou náladu. Po otci zdědil fyzickou zdatnost, ale boji samotnému nikdy nepodlehl. Samozřejmě že se učil základům a sebeobraně, ale nechytlo ho to natolik, aby se přidal do řady vojáků, kteří brání svou vlast.
Fabian se narodil do poměrně bohatého šlechtického rodu Dreux v centru Paříže. Hraběnce Jane a královskému generálovi Bernardovi. Ten se na dvoře příliš nevyskytoval. Zuřící válka mu nedala spát a jako jeden z nejvýše postavených lidí v armádě nemohl krále zklamat. Do osmi let byl Fabian vychováván především svou matkou. Učila ho slušnému chování, jak se chovat k dámám, což ho poznamenalo na celý život. Samozřejmě v dobrém. Aspoň z něj nevyrostl buran, který má děvčata jen na jednorázové potěšení a pak je odkopne jako kus hadru. O pár let později už svou matku doprovázel na společenské akce a sbíral zkušenosti na pozdější život.
Po fatálním zranění se Bernard po několika letech plně vrátil na královský dvůr a ke své rodině. Fabiana se ujal, když mu bylo patnáct let. Doufal, že jednou bude sloužit ve jménu krále stejně jako on sám. Začal jej učit zacházet s chladnými i střelnými zbraněmi. Bojovný potenciál v ně však nikdy neobjevil. Nakonec umí zacházet pouze s křesadlovou pistolí a základně ovládá colichemarde. Tam jeho znalosti a schopnosti končí. Je však velice mrštný, aspoň něco po otci zdědil, a většinou se dokáže vyhnout. Minimálně při prvním výpadu protivníka.
Otec se však stále nepřestával snažit, a tak se spolu s ním sebral a odcestoval do zahraničí. Matka zůstala u královského dvora. Celou dobu cestovali na vlastní pěst. Po celé Francii a nakonec se dostali až na samotný jih, konkrétně do města Marseille. Tam byli hosty tamní šlechtické rodiny díky Bernardovým známostem po celé zemi. Fabian se během cest naučil bravurně jezdit na koni a střílet z lovecké ručnice. To byl jediná forma boje, která mu šla.
Na jihu země strávili několik dlouhých měsíců. Fabian se spřátelil s jedním z nejlepších sokolníků ve Francii. A začal se o obor zajímat více. Najednou našel činnost, dík které by se mohl odreagovat a utéct z každodenního zmatku. Sokolnictví se stalo jeho velkou vášní a najednou se nechtěl věnovat ničemu jinému. A už nenacházel důvod, proč se vrátit do rodné Paříže. Ačkoliv byl Bernard k jeho zálibě shovívavý, s tímto plánem nesouhlasil. Sám už byl poměrně starý a rád by se vrátil někam, kde ho s oslavami přivítají. Fabian mu slíbil, že za pár týdnů přijede za ním zpátky do Paříže. Matka se mu v dopisech zmiňovala o vhodném děvčeti, které by si měl vzít. Jenže jemu se do sňatku nikdy moc nechtělo.
Pár týdnů zůstal ještě v Marseille u svého dobrého přítele sokolníka. Získal od něj mladou poštolku jménem Annie. Spolu si skvěle rozuměli a stala se z nich nerozlučitelná dvojice. Během toulek po lese a společnému lovu zvěře narazili na zraněného sokola. Fabianovi se podařilo ho uzdravit. Měl zlomené křídlo, které se nakonec zahojilo, ale jen do té fáze, že dravec může létat. Pořád je jasně patrné, v jakém místě se zlomenina vyskytla. A tak Fabian vlastnil dva dravce, kteří se stali jeho smyslem života. Jenže jak matce slíbil, musel se vrátit zpátky do rodné Paříže. Společně se svými drahými společníky.
Mezi ně rozhodně patří zacházení s dravými ptáky. Má je přečtené a ví, co od nich čekat. I oni jej respektují. Dál umí jednat s děvčaty jakékoliv společenské vrstvy. Nedělá mezi nimi rozdíly, protože si myslí, že k ženě by se měl muž chovat hezky za jakýchkoli okolností. Díky společným cestám s otcem se naučil dokonale ovládat koně a přibližně ví, jak se v dané situaci chovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat