Na Jonaha byly, jakožto na prvorozeného syna, kladeny poměrně vysoké nároky, které se dlouhá léta pokoušel plnit. K velké nevoli otce však nikdy nenašel zálibu ani ve vojenství, ani v politice a pokud mu to okolnosti byť jen trochu umožnily, často utíkal z rodinného sídla do lesů nebo přilehlého městečka. Jediné hodiny, které si skutečně oblíbil, byly ty týkající se zeměpisu, historie a tajemných, zatím jen částečně probádaných kultur. Krom touhy po poznání dalekých zemí, je mu ale vlastní i silná loajalita vázající ho k rodině, někdy až překvapivá laskavost a obětavost. Chápe a dobře se naučil společenské rozdíly, snaží se však, aby mu nezkreslovaly pohled na svět a v tomhle ohledu často nenachází společnou řeč se svou malou sestřičkou, kterou jinak nadevše zbožňuje. Když před sedmi lety uzavřel dohodnutý sňatek, aby se zavděčil otci, vstoupil tak do manželství sice bez vřelých citů, ale se vzájemným pochopením a respektem. Snaží se být, v rámci možností, dobrým mužem a nikdy by úmyslně své choti neublížil. Není příliš společenský, ač má ze svých cest nejednu historku, nikdy si nezakládal na tom být středem zájmu a bavit jimi široký okruh lidí, na velkých akcích pořádaných dvorem se často cítí nesvůj a rád z nich, naprosto nevhodně, prchá dříve než je k tomu vhodná doba. Stejně jako mu nejsou vlastní opulentní slavnosti, vyhýbá se i pletichaření a osnování všemožných plánů. Pokud tedy hledáte spojence pro tyto dvorské hry, u přímého a otevřeného Jonaha ho nenajdete.
Až do svých šesti let byl Jonah jedináčkem v mladé, šlechtické rodině. Dostávalo se mu tak pozornosti, o kterou vlastně ani příliš nestál, což naštěstí změnilo narození jeho mladšího bratra Petra a následně i dalších sourozenců. Po smrti jeho matky, hraběnky Anastazie, ve svých deseti letech, se na nějakou dobu uzavřel do sebe, brzy se však jeho stesk po milující a milované matce přetransformoval v náklonnost k malé sestřičce, která jí byla - a stále je - velice podobná. On sám zdědil po otci tmavé, ve správném světle skoro černé oči a husté, tmavě hnědé vlasy. Tak se stalo, vlastně nějak přirozeně a bez vnějších zásahů, že nad Amelií začal držet ochranou ruku. Nejprve před bratry, kteří občas jedinou dívku v rodině provokovali, později odháněl až příliš dotěrné nápadníky... dokud se sám neoženil a nevstoupil do služeb královského loďstva.
Obojí se stalo tentýž rok, krátce po Jonahových dvacátých narozeninách. Sňatek s o tři roky mladší baronesou Phillipou Clayton byl dohodnut již několik let předem a pouhé dva měsíce po něm Jonah poprvé vyplul na moře, tenkrát ještě v pouhé důstojnické hodnosti zajištěné spíše jeho původem, než zkušenostmi. Osud tomu tak chtěl, aby si mořeplavectví získalo jeho srdce více než pohledná, ale příliš uzavřená a pobožná novomanželka, proto se po první několikaměsíční cestě doma příliš dlouho nezdržel a vyplul znovu. A znovu. Během let získal nejen hodnost kapitána, ale i přehled o světě, o obchodu se zahraničím, koloniích a stal se čestným hostem na anglickém královském dvoře, kam dovážel nejen exotické dary, ale i věc mnohem cennější - informace. Nakonec ho po jeho poslední cestě ale doma jedna věc udržela. Phillipa konečně otěhotněla vymodleným potomkem a Jonah se rozhodl, že pro nějakou dobu své světoběžnictví odloží, aby byl choti nablízku. Bohužel, křehká žena nedokázala dítě donosit a to se, po osmi měsících, narodilo mrtvé.
Cítil se tenkrát stejně, jako když mu zemřela matka. Připadalo mu, a stále připadá, zvláštní truchlit pro něco, pro někoho, koho vlastně ani nepoznal, přesto již neměl doma stání a jediný, o kom si myslel, že by jeho zármutek mohl pochopit, malá Amelie, byl daleko z dosahu. Nezlobil se na svou ženu, místo toho se rozkmotřil se samotným Bohem, tisíckrát o žádal o odpověď na nevyřčené "proč", tisíckrát ho prokel a zavrhl. Nakonec, po několika týdnech bezmoci a nezodpovězených otázek se rozhodl, že je čas znovu vyplout a nechat vše za zády. To se mu ale podařilo jen částečně, neboť spory o vládu nad koloniemi ho zavedly právě do Francie, kde je i jeho sestra, a kde má s královým požehnáním uzavřít dohodu výhodnou pro obě strany.
Je dobrý posluchač a šance, že to, co mu svěříte, si nenechá pro sebe je naprosto mizivá. Nepatří sice mezi nejlepší bojovníky, ale s kordem, pistolí i kuší by čest dámy uhájit dokázal a díky vřelému, upřímnému úsměvu mu nedělá problém poměrně snadno si získat sympatie lidí v okolí. Samozřejmě je zdatným kapitánem, ovládá mnoho jazyků a nechybí mu jistá dávka odvahy, bláznovství a sebevědomí nutná k tomu, co vykonává.
Žádné komentáře:
Okomentovat